Kdy přijde ta krize?

článek
24/1/2019

Jen jedna věc je prchavější než novoroční předsevzetí: novoroční ekonomické prognózy.

S každým blížícím se Silvestrem zaplavují ekonomové média svými prognózami. Jde o zboží, po kterém je velká poptávka; dotýká se přece života každého z nás. Poroste mi příští rok mzda či penze? Jak velký kus mi z ní ukrojí růst cen nebo daní? Bude se dařit mému oboru? Nebude se propouštět? Poroste poptávka po mém zboží? Zvednou se úroky z mých vkladů nebo nedej bože na mé hypotéce? Předpovědi na rok 2019 jsou ještě žádanějším zbožím, než jsme normálně zvyklí: globální i česká prosperita už trvá podezřele dlouho a mnozí cítí v kostech „jistojistě“ se blížící ekonomickou krizi.

Bohové se baví

Podle okřídleného rčení se bohové nejvíce pobaví, když slyší, jaké kdo máme osobní plány. Přitom ty máme aspoň částečně pod kontrolou: jsou přece podložené naší ambicí a vůlí. Ekonomickým prognózám by se bohové měli smát ještě hlasitěji. Předpovídají totiž vývoj ekonomiky, která je souhrným výsledkem chování milionů lidí, domácností, vlád, centrálních bank a dalších faktorů včetně počasí. Tedy něčeho, co je zcela mimo kontrolu prognózujícího  ekonoma. Přesto je veřejnost dychtivá slyšet znovu a znovu, co nás čeká a nemine a znovu a znovu zažívat zklamání „netrefami“ ekonomů. Zmýlená v normálních časech moc nebolí. Přiletí-li ale hluboká krize, jako ta před deseti lety, octnou se ekonomové na pranýři, že včas nevarovali. A protože je nikdo nepodezírá, že by neovládali ekonomickou vědu – ekonomii, ocitá se pak na pranýři i ona. Volá se po změně jejích východisek, postulátů, paradigmatu. Vyzývá se k sepsání „nové ekonomie“, k vyhození té klasické do vědeckého šrotu. Je na tom ekonomie – jediná společenská věda, za kterou se uděluje Nobelova cena – opravdu tak špatně, nebo je chyba někde jinde?

Velká očekávání

Lidské zklamání připomíná nůžky. Není ničím jiným než rozdílem mezi naším optimistickým očekáváním a realitou. Tak jako u nůžek nemůžeme vinit pouze jeden z obou nožů, že způsobil rozstřižení papíru, tak nelze ekonomii vinit z její nedokonalé schopnosti předvídat spolehlivě budoucí vývoj. Prognostické limity ekonomie jsou jen jedním z ostří našeho zklamání. Tím druhým jsou nerealistická očekávání ohledně prognostické síly vědy. Dodejme: jakékoliv vědy, nikoliv jen ekonomie.

Odepíšeme Galilea?

Lidem vždy vrtalo hlavou, proč a jak věci padají. A potřebovali vědět, třeba z vojenských pohnutek, jak dlouho bude trvat, než nějaké těleso dopadne z určité výšky na zem. První, kdo podal vysvětlení fyzikálního jevu volného pádu, byl Galileo. Zpřesnění pak přinesli jeho následovníci. Z učebnice fyziky se dnes dozvíme, že všechna tělesa při pádu nabírají rovnoměrné (konstantní) zrychlení, dále jak velké toto zrychlení je a také to, že čas dopadu není závislý na hmotnosti tělesa. Jinými slovy, semínko vypuštěné ze stejné výšky jako kámen dopadne na zem stejnou rychlostí a za stejný čas jako on.  Vyzkoušejme si predikční silu tohoto zákona v naší kazdodenní realitě. A budeme zklamáni. Stejný kámen bude padat v Krkonoších s jiným zrychlením než u Mělníka. Kámen vypuštěný u Mělníka dopadne rychleji, než zrnko vypuštěné tamtéž ze stejné výšky. Aby toho nebylo dost, zrnko třeba nedopadne vůbec, protože je v letu zachytí pták nebo odnese vítr. Provedeme-li ale pokusy v laboratorním prostředí, tedy ve vakuu a ve stejné nadmořské výšce a zeměpisné šířce, pád obou těles bude shodný a bude přesné odpovídat prognóze dané učebnicovým vzorečkem. Na tyto podmínky omezené platnosti fyzikálního zákona v reálném světě samozřejmě dobrá učebnice fyziky pečlivě upozorní.

Také problém ekonomie spočíva v tom, že v našem reálném světě lidí obrazně řečeno „fouká, prší, vzduch je plný hladových ptáků, tělesa maji rozmanitý povrch, a vzduch jim klade rozdílný odpor“. Ekonomická realita je komplikovaná nekonečným množstvím protichůdných a zcela nahodilých vlivů. Ekonomické zákonitosti platí – podobně jako ty fyzikální – jen při splnění přesně stanovených podmínek, které lze v reálu naplnit jen v laboratoři nebo silnou abstrakcí.

Uveďme si příklad. Jarní mrazy poškodily vinou révu, podzimní úroda hroznů bude poloviční. Ekonomie napoví a ekonom vysloví prognózu, že příští rok vzrostou v obchodech ceny vína, čímž se přirozeně sníží jeho spotřeba, trh si tak najde novou rovnováhu a víno v obchodech i přes jeho nížší produkci nebude nedostatkovým zbožím. Podobně jako v případě zákona volného pádu v přírodě by zde měl zapůsobit zákon nabídky a poptávky. Představme si ale, že zároveň bude v jiných zemích vyjímečná a neočekavaná nadúroda hroznů a některé zahraniční vlády přistoupí k exportní podpoře domacích producentů. Obchodníci se této příležitosti chopí a zaplaví náš trh, a ceny vína v obchodech navzdory ekonomické prognóze v příštím roce poklesnou.

Kde udělali ekonomové chybu

Jsou tři možnosti toho, kde se při prognózování ceny vína stala chyba. Za prvé, ekonomové (v tomto případě třeba Adam Smith) mohli chybně formulovat zákon nabídky, poptávky a ceny. Pak by bylo namístě zahodit stavající ekonomii a vymyslet novou. Naštěstí to není potřeba. Standardní ekonomie totiž podobně jako fyzika říká nejen to, že nějaka ekonomická zákonitost platí, ale také za jakých podmínek v reálném světě platí. Výše uvedený vztah „neúroda hroznů -> růst ceny vína“ platí jen tehdy, když ostatní okolnosti zůstanou neměnné. To je velmi přísná podmínka, když vezmeme v úvahu, kolik jiných nahodilých i nenahodilých faktorů může tlačit ceny vína nahoru i dolů. Neůroda hroznů bude vždy a za jakýchkoliv okolností opravdu tlačit ceny vína vzhůru. Nadúroda u sousedů a nepředvídatelné proexportní opatření vlád naopak dolů. Výsledek bude součtem obou protichůdných sil. Ale nelze ho spolehlivě spočítat.

Druhou možností je, že prognózující ekonom měl použít na případ zasažených vinohradů jiný ekonomický zákon, jinými slovy dát přednost jiné teorii při vysvětlení a prognózování ceny vína. To se opravdu ve všech vědních oborech někdy stává. Vedle sebe totiž existují alternativní, někdy i protichůdné, méně či více vyspělé, obecné či speciální teorie, a je zde tedy i jeden ze zdrojů chybných prognóz. Není to ale případ našeho ekonoma, ktery neodhadnul vývoj ceny vína. Naprosto správně použil teorii nabídky, poptávky a rovnovážné ceny na případ neúrody hroznů.

Zbývá nám třetí možnost, kde se stala chyba: špatná komunikace ekonoma. Stačilo, kdyby ten náš spolehlivost své prognózy navázal na podmínku, že se nezmění některé důležité faktory cen vína. A pár jich jako příklad vyjmenoval. Právě zde hledejme kořeny ztráty prestiže ekonomie a ekonomů. Podléhají lákadlu jepičí slávy mediální sebeprezentace. Po výroku „víno příští rok dramaticky zdraží“ sáhnou média ochotně, nikoliv už po poctivé, složité a pravděpodobnostní úvaze, která potřebuje koncentraci čtenářů novin nebo soustředěnou pozornost diváků aktualit.

Umělá inteligence ve službách ekonomie

Znamená to, že nás podobných zklamání zbaví jen konec iluzí a snížení nároků na ekonomickou vědu? Nikoliv. Pokrok ekonomie je trvalý, má ale svoje přirozené tempo. Jako u každé jiné vědy. Cesta vědy vpřed se většinou odehrává evolučně, kumulativně, nové poznatky navazují na starší. Jen jednou za čas se odehrávají malé revoluce, jako byl nástup kvantové fyziky rozšiřující obzor fyziky klasické.

Obzory ekonomické vědy a její predikční schopnosti už nějakou dobu rozšiřuje experimentalní metoda, která laboratorně ale přitom překvapivě realisticky zkoumá ekonomické rozhodováni a chovaní lidí a vyvozuje z něj závěry relevantní pro celou společnost.

Velký potenciál nabízí i umělá inteligence, konkrétně strojové učení. Tuto technologii můžeme trénovat na rozsáhlých ekonomických datech z minulosti, nacházet v nich dosud neobjevené souvislosti, a ty využít pro prognózování budoucnosti. Umělá inteligence se ale umí prokousat i minulostí internetu a sociálních sítí, a z toho, jak lidé komunikovali třeba před minulou krizí odhadovat, zda se ta příští blíží a dokonce jak hluboká bude. Ale opět platí: „pravděpodobně“.

Kdo si váží vědy, váží slova

Najdou se ekonomové, kteří nám kolem Silvestra bez skrupulí sdělí, kdy a odkud přijde příští krize a jakého druhu bude. Mezi nimi bude možná takový, který se trefí. Nebude ale o nic menším šarlatánem než ti, kteří budou vedle jak ta jedle. Pravděpodobně vzápětí vydá knihu další „nové ekonomie“, na jejíž záložce bude napsáno „bestseller od autora, který predpověděl krizi“. On i ti druzí, kteří se netrefili, dali přednost mediální pozornosti před poctivou úvahou. Podstatné jméno „úvaha“ má stejný slovní základ jako sloveso „vážit“. Je mnoho argumentů pro i proti jakémukoliv tvrzení o příští krizi a je nemožné je dát na misku vah a poměřit vůči sobě navzájem a také vůči principialně neznámým faktorům. Kdo si váží dědictví vážených ekonomů dávné i nedávné minulosti, váží i svoje slova.

Poučení z krizového vývoje

Ekonomie nám v historii opakovaně poskytovala dobré vodítko, čeho se v hospodářské politice vyvarovat a čemu dávat přednost. Ekonomie nás varovala před socialistickými recepty, které zruinovaly východní blok, devastují Kubu, Severní Koreu, Venezuelu, Řecko... Ekonomie dala pár elementárních návodů politikům, kteří transformovali beznadějně zaostavající ekonomiky za čerstvě spadlou železnou oponou, a vrátili jim prosperitu. Problémem ekonomie není ona sama, ale to, že ji populisté a ideologové všeho druhu opakovaně ignorují. Ekonomové sklízívají úsměšky za to, že nikdy nedokáží předpovědět, kdy a odkud přijde příští krize, ale až vypukne, budou přesně vědět proč. A co? To přece není málo! Vždyť nejbytostnější vlastností lidstva vždy byla a je nepoučitelnost z vlastních chyb.

Pavel Kysilka

Zakladatel a předseda správní rady 6D

Dále v 6D Stage

ZOBRAZIT VŠE