Smějme se a zbohatnem

z Indexu Lidových novin
článek
3/12/2018

Produkční silou se naše firmy a celá ekonomika řadí do globální špičky. Ale příjmově – a to mzdou i zisky – patříme k podprůměru. Rozdíl mezi výrobním a příjmovým potenciálem Česka je jeden z nejhlubších na světě. Když od příjmů ještě odečteme odliv dividend k zahraničním vlastníkům, zdá se, že naším osudem je „uvyrábět“ se ke stále vyššímu růstu, ovšem bez vyhlídky na rychlé bohatnutí přibližující nás k zemím, do jejichž civilizačního okruhu jasně patříme. Co dělat, aby se příjmový profil české ekonomiky konečně mohl rozesmát?

Byznys na tři fáze

Než začne firma produkovat nové výrobky, musí si ověřit poptávku a konkurenci, využít poznatky vědy a výzkumu při vývoji produktu, nastavit výrobní, finanční, personální, riskové a další procesy. Naopak poté, co z jejích linek a poboček vycházejí výrobky a služby, zapojuje logistické, marketingové a obchodní dovednosti, sbírá klientská data, řídí značku a vztahy s veřejností a buduje strategická a taktická partnerství. První fáze je předvýrobní. Druhá je výrobní. Třetí je povýrobní.

Nejsme montovna

Česko exceluje ve výrobní fázi. Nejen díky zakódované pracovitosti, disciplíně a zkušenosti, ale zejména tradiční schopnosti učit se zvládat nové technologie a postupy. Podíl výroby s vysokou přidanou hodnotou je u nás v rámci EU i OECD velmi přijatelný, totéž platí o kategorii high-tech. Klišé o „montovně“ nemá oporu ve statistice. Bohužel povzdechy o nízkopříjmové české ekonomice tuto oporu mají.

V čem je tedy problém

Zvládáme spolupráci s vyspělými technologiemi, umíme pracovat v sofistikovaně řízených procesech, produjeme vysokou kvalitu za nízké náklady. To je skvělé. První zásadní problém ale spočívá v tom, že vývoj nejvyspělejších technologií, transfer poznatků výzkumu do vývoje produktů a design procesů – tedy ona předvýrobní fáze –  se v převážné míře realizuje mimo naše hranice. Typicky u mateřských centrál nebo odběratelů našich firem.

Druhý zásadní problém spočívá v tom, že i povýrobní dovednosti a aktivity najdeme podle statistik typicky za našimi západními hranicemi, ne už tolik uvnitř těch našich. Mateřské koncerny i odběratelé si pevně drží vztah s koncovými klienty, marketing, brand a strategická partnerství. A proč to je tak zásadní problém? Jsou to předvýrobní a povýrobní fáze, kde se už po několik dekád realizují daleko vyšší marže, mzdy a zisky, než ve vlastní produkci. Nástup internetu a digitálních technologií tyhle příjmové nůžky otevřel ještě dramačitěji. Předvýrobní cyklus se dnes napájí pokročilou robotikou, 3D technologiemi, neuronovými sítěmi a umělou inteligencí, virtuální a rozšířenou realitou, analýzou sociálních sítí a kyberprostoru vůbec, genomikou a nanotechnologiemi.  Totéž platí o povýrobní etapě, kam ještě můžeme přidat blockchain. V předvýrobní i povýrobni fázi se generuje „ropa“ jednadvacátého století: klientská, tržní a sociální data. Ve výrobní fázi jen ta produkční sloužící k lepšímu řízení výroby.

Komu vadne úsměv

1) Na obrázku č. 1 je byznysový profil globální ekonomiky. V ní samozřejmě rovnoměrně koexistují všechny tři byznysové fáze. Klíčový je ale příjmový profil světové ekonomiky věrně kopírující přidanou hodnotu: nejvyšší marže, mzdy, zisky se generují na obou okrajích, tedy tam, kde se koncentrují předvýrobní a povýrobní dovednosti a aktivity.


2) Ekonomika či firma, která je „převážena“ do předvýrobních nebo povýrobních dovedností a aktivit, realizuje velmi strmé mimořádné příjmy, jejichž profil připomíná známý „smile“ emotikon. A její majitelé i zaměstnanci mají opravdu pádný důvod k úsměvu.


3) Dominantním byznysovým profilem v české ekonomice je koncentrace dovedností a aktivit do vyrobního středu. Tomu odpovídá i tvar příjmového profilu se spadlými koutky. Podle analýz Vídeňského institutu mezinárodnich ekonomických studií (WIIW), který je autorem i „smile“ konceptu, je tento profil do velké míry platný i pro náš produkčně skvělý automobilový průmysl – stejně jako pro celou Visegrádskou čtyřku, Rumunsko a Bulharsko. Opět v kontrastu se západními mateřskými centrálami středo a východoevropských autovýrobců.


Co s tím?

Kde bychom měli posilovat svoje firemní kompetence je z toho všeho jasné. A jak tomu pomoci na celoekonomické úrovni? Opuštěním převažujicího modelu školství vyvinutého pro devatenácté století. Kládením důrazu na celoživotní vzdělávání v technologickych i sociálních dovednostech. Přilákáním talentovaných mladých lidí ke studiu, práci a podnikáni v Česku ze zemí, kde k tomu nemají takové příležitosti. Násobným posílením financování školství, excelentního výzkumu a rozvoje technické infrastruktury. Rozvíjením ekosystému křemíkového kapitalismu, o kterém jsme psali posledně. Zásadním omezením byrokratické zátěže a vrácením desítek tisíc šikovných lidí ze zbytečných pracovních pozic ve státní byrokracii do produktivní ekonomiky a škol. Příjmový profil české ekonomiky by se konečně mohl rozesmát.

Pavel Kysilka

Zakladatel a předseda správní rady 6D

Dále v 6D Stage

PROCHÁZET VŠE