Pavel Kysilka, z Indexu Lidových novin 24. DUBNA 2017

Robotizace je jeden z pěti trendů, které v příštích letech hluboce zasáhnou byznys, způsobí otřesy na trhu práce a budou útočit i na hlavní konkurenční výhody české ekonomiky. Zbylými čtyřmi fenomény jsou umělá inteligence, virtuální a rozšířená realita, 3D výroba a blockchain. Síla a možné dopady robotizace se znásobují pravě jejím propojením s ostatními trendy, zejména s dramatickým pokrokem umělé inteligence, senzorů a 3D výroby.

Díky tomuto propojení dochází k invazi robotů do oblastí, kde bychom to dříve naprosto nečekali: z kdysi dominantní oblasti výrobních linek do skladového hospodářství a logistiky, do zemědělství v čele s Japonskem, do letištních hal, kde roboti doprovázejí a poskytují informace cestujícím, do lékařství, kde ve spojení se senzory nahrazují chirurgy a zubaře. Nejsofistikovanějšími roboty se stávají samořídící auta, drony, letadla a vodní plavidla. Humanoidi –roboti imitující lidské bytosti– se pomalu usazují v sociálních službách a péči. Japonsko hodlá ze své Olympiády udělat výkladni skříň pokroku v robotizaci.

Na spojení robotů s čidly a umělou inteligencí vsázejí největší technologické společnosti –Google, IBM, Uber, Tesla a další, investují do něho neuvěřitelné finanční a lidské zdroje, a plánují zásadní disrupci oborů jako jsou doprava, stavebnictví, medicína, finančnictví, vzdělávání. Hmatatelné výsledky jsou nejviditelnější v zemích, jako jsou Jižní Korea, Singapur, Japonsko a Německo, kde počet robotů na tisíc zaměstnanců sahá od 60 (Korea) po 40 (Německo). Není náhoda, že jde o země s drahou nebo nedostatkovou a stárnoucí pracovní silou. A také není náhoda, že Česko zatím patří k zemím s nejnižším průnikem robotů, cca s deseti na tisíc „živých“ pracovníků.

Substituční poměr mezi nasazením robotů a úsporou pracovníků je dnes v průměru 1:5. Má však rychle rostoucí trend právě díky posilování robotů o špičková čidla a prvky umělé inteligence. Do zóny ohrožených se rychle přesunují i ty obory, kde se ještě donedávna lidé cítili bezpečně. Ve společnosti rychle a odůvodněně vzrůstá nervozita a nejistota ohledně pracovních perspektiv.

Donald Trump zaznamenal nejlepší volebni výsledky mimo jiné v těch státech, které vykazují nejvyšší poměr nasazení robotů vůči živé práci. Jeho třeba i naplněný slib reindustrializace Ameriky však přinese velké zklamání všem, kteří si od ní slibují vyšší poptávku po práci. Ani reindustrializace není právě díky robotům a umělé inteligenci tím, čím bývala: pokud se zdaří, bude tažena právě robotizací podepřenou umělou inteligencí.

Česká ekonomika dosud stála na konkurenčních výhodách levné, disciplinované a kvalifikované pracovní síly, nedestruktivních odborech a geograficke blízkosti Německu. Ale roboti jsou čím dál levnější, díky senzorům a umělé intelegenci stále kvalifikovanějšimi, chytřejšími a šikovnějšími, pracují sedm dnů v týdnu 24 hodin denně a nejsou organizovani v odborech. Robotizace bude představovat silný atak na naše dosavadní konkurenčni výhody: standardního českého zaměstnance může brzy nahrazovat robot v Německu, nebo v kterékoliv jiné drahé ekonomice, která dnes touží po reindustrializaci a které v uplynulých dekádách průmysl „ukradly“ země jako Česko nebo Slovensko.

Čeká nás scénář deindustrializace, ekonomického poklesu a vysoké nezaměstnanosti? Ne nutně, ale několik podstatných věcí se bude muset zásadně změnit. Firmy se musí odnaučit spoléhat na cenovou konkurenceschopnost a vsadit na inovace jak v oblasti technologií tak byznysových, obchodních, servisních a pracovních modelů. Vzdělávací systém musí uznat dominaci technologií nad tradičními rolemi člověka v pracovním procesu a rozvíjet ty schopnosti a dovednosti, na které sebechytřejší stroje nedosáhnou. Dnešní školství nás učí to, co roboti zvládnou mnohem lépe a levněji. Školský systém nás vlastně stále učí konkurovat strojům, to je ale předem prohraný boj.

Nemusíme ztratit práci ve svém oboru. Musíme se v něm ale přesunovat k vyšším rolím, jako jsou technologické a modelové inovace, příprava komplexních vpřed hledících klientských řešení, plánování a integrované poradenství, tedy vše, co vyžaduje schopnost syntézy, integrace, plánování a sociální inteligenci. Na pomalost společenských přizpůsobovacích procesů žehral ve třicátych letech už Tomáš Baťa. Stěžoval si, že se statisíce lidí stále ucházejí o jednoduchou rutinní práci, kterou snadno zastanou stroje, zatímco se mu zoufale nedostává lidí, kteří by se ujali složitějších rolí.

A konečně, země musí vsadit na výzkum a vývoj, rozvoj technické infrastruktury, omezení zbytnělých regulací a kontrolorského dirigismu, a na digitalizaci statní správy. Tedy na vše, v čem naše dosavadní vlády všech možných i nemožných barev a odstínů selhaly.

Další reporty